Úvod

VÍTEJTE NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH MĚSTSKÉ KNIHOVNY TELČ
Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.
                                                   Josef Fousek


LETNÍ PŮJČOVNÍ DOBA (červen- srpen)

Pondělí 8.30 – 12.00  13.00 – 17.00
Středa 8.30 – 12.00  13.00 – 17.00
Pátek 8.30 – 12.00

Přejeme všem našim čtenářům krásné léto, hodně sluníčka a dostatek odpočinku (nejlépe s knihou v ruce :o))
Knihy, které si vypůjčíte na prázdniny, je možné bez pokuty vrátit až v září.

NEJŽÁDANĚJŠÍ KNIHY I. POLOLETÍ ROKU 2016

1. Samuel Bjork – V lese visí anděl
2. Rachel Abbott –  Nezvěstná
3. Marta Davouze – Vypadni z mýho života

Paula Hawkins – Dívka ve vlaku
Vlastimil Vondruška – Mrtvý posel
Liz Fenwick – Aféra v Cornwallu
Anne Gesthuysen – Jsme přece sestry
Adriana Macháčová – Žena vlivného muže
Adele Parks – Tady a teď
Jojo Moyes – Než jsem tě poznala
Jussi Adler-Olsen – Nesmírný
J. Courtney Sullivan – Zásnuby

poNOCování v knihovně 17. -18. června 2016

V pátek 17. června jste mohli na telčském náměstí společně se skupinami turistů z různých koutů světa potkat také početnou skupinu indiánů. Pokud jste takové štěstí měli, tak jste určitě viděli nebo alespoň slyšeli účastníky devátého poNOCování v knihovně. Tato akce je pořádána knihovnou pro nejpilnější a nejvěrnější dětské čtenáře.
Se šestnácti dětmi jsme si dali sraz již o půl čtvrté odpoledne v teepee Šíleného koně = v knihovně. Děti bohatě vybavené ze svých rodných příbytků si uložily proviant a spací bagáž v jedné místnosti a hned se pustily do práce – vyráběly si lampičky (jak jinak než s indiánskou tematikou) a abychom byli řádně vystrojení, tak i indiánskou čelenku.
Celé dobrodružství začalo nalezením pergamenu náčelníka Šíleného koně a první části mapy. Malí indiáni pevně odhodlaní zdolat všechny překážky a zkoušky vedoucí k nalezení pokladu se vydali za hlasitého indiánského pokřiku na cestu….
A s čím se museli na své cestě za pokladem popasovat? Sestavovali indiánská moudra, předávali si šeptem indiánské zprávy, lámali si hlavičky nad indiánskými hádankami, luštili poselství Šíleného koně…
Dvě hádanky tu nechali i pro vás – návštěvníky stránek:
Když se indián narodí má černé tělo, černé ruce, černé nohy, černou hlavu a jaké má zuby?
………………
Tři indiáni se potápějí v řece, ale když vylezou z vody, jenom dva mají mokré vlasy. Jak je to možné?
…………………
Došlo i na prokazování indiánských pohybových schopností. Ty si indiáni poměřili ve štafetě slepých koní, přenášením vody za pomocí různých nástrojů, v lovu bizonů …
Celé indiánské dobrodružství bylo úspěšně zakončeno u totemu kmene Navahů = u rozhledny nalezením pokladu a doplněním energie špekáčkem, chlebem, melounem…
Po návratu do teepee na náměstí si indiáni našli každý ten svůj koutek, kde stráví večer i noc…Zabydleli se, jídlo a pití se podávalo v občerstvovně U indiána. Někteří už byli tak znavení, že se převlékli do svých spacích úborů v domnění, že už se půjde nejspíš brzy spát (tou dobou bylo cca 21.00 hod.) To ovšem netušili, že spát půjdou přibližně o 6 hodin později….
Po krátké regeneraci sil, která byla potřeba pouze u dvou nejstarších šamanek=knihovnic, děti nalézaly energii neznámo kde, jsme se pustili do vědomostní soutěže Kufr. Děti soutěžily v pěti disciplínách – hádání slov; pantomimickém ztvárnění povolání a zvířat, hádaly se časem zapomenutá a pro děti neobvyklá slova. V poslední a nejoblíbenější disciplíně se snažily děti uhádnout, k čemu se používaly záhadné předměty … např.: poznávaly nosič ulovených koroptví, ševcovské kopyto, formu na máslo, předchůdkyni elektrické vrtačky…
Blížila se půlnoc a většina spáčů se začala balit do svých spacáků. To ovšem nevěděli, že je čeká ještě „zlatý hřeb nocování“. Stezka odvahy. Po kratším přemlouvání některých nocležníků jsme se všichni, vybaveni svítícími lampičkami, vydali do hluboké noci ponořeného zámku. Počáteční strach některých dětí byl tak veliký, že v panu kastelánovi, který na nás čekal na nádvoří zámku, hned viděli strašidlo.  Ne nadarmo se říká, že strach má velké oči :O)

O to větším vítězstvím bylo, když všichni stezku – ozářenou pouze mihotajícími se světélky svíček, lemovanou kosterními pozůstatky a „zavěšenými duchy“ zvládli a získali pergamen se svým jménem stvrzující jejich odvahu a statečnost.
Po návratu ze zámeckého sklepení do teepee bylo ještě dlouho a dlouho a dlouho o čem povídat, což děti pilně činily až poslední nezdolní (ne)spáči zaklapli víčka (a pusy) někdy kolem třetí hodiny ráno.
Ráno, po snídani, kdy se sečetly ztráty na životech – nebyly :o) – spáči, vyzbrojeni omluvenkami pro rodiče (týkajících se zejména vykonávání veškerých domácích prací) a věříme, že bohatší o nějaké ty zážitky, vykročili z teepee domů …

Velké poděkování patří panu kastelánovi Norkovi, Lucce Norkové, Pepovi Pospíšilovi za vstřícnost a trpělivost, se kterou nám vyšli vstříc při přípravách a realizaci stezky odvahy.
Dále pak neskutečné díky patří Pavlu Dvořákovi, Mírovi Vedrovi za šíp, tomahavky a indiánské placky pro děti.

A ještě jedno velké poděkování:  Katce Bláhová a Janče Matouškové, bez kterých by to prostě nešlo :O)))

P.S. Když se indián narodí, tak nemá zuby žádné a ten třetí indián je holohlavý :O)